„A já jsem chudáček z Kváskouc dudáček, živím se na světě jen s dudama Takt, ten musím sobě dát nohama, časem pohybuje ramenama.“ Dudáci, ti se něco nachodili. Často se z muzik navraceli v noci. Jak o tom vypravuje starý dobršský dudák Racocha a ten to slýchával od svého děda: Za těch časů byla ještě Šumava plná dravé zvěře. Jeden dudák se vracel z Kašperských Hor do Kváskovic. Po cestě zabloudil a spadl do vlčí jámy. Byl trochu nachmelený, ale hned hrůzou vystřízlivěl, neboť se ocitl ve společnosti pořádného vlka. Vlk celý zježený, cenil zuby a chystal se na dudáčka vrhnout. Ten ani nevěděl, co dělá a tak začal hrát na dudy. Vlk, překvapený divnými zvuky, zalezl do vzdáleného kouta a celou dobu, co dudy hrály, k tomu vyl. Tahle přenáramná muzika přilákala k ránu kolemjdoucího lovce, který dudáka chudáka z jámy vysvobodil.