Ve vesnici Osek naproti zámku žila v doškové chaloupce vdova Divišová. Živila se podělkováním, na dvoře jí kejhalo pár husí, aby bylo co na zimu drát. Lidé se však stařeny však báli, neboť nosila znamení můry – srostlá obočí. Ženy ve vsi tomu chtěly přijít na kloub a tak se pozvaly k Divišové na dračku. Byl večer, peří na stole, sousedky něco připravily na zub. Snažily se protáhnout zábavu a vyprávění až do půlnoci. To se prý můry musí projevit. Když bilo jedenáct, Divišová sebou trhla, zbledla, ale sousedek se zbavit nemůže. A už je tu dvanáctá. Vtom bylo slyšet ze stínu za pecí příšerný hlas: „Eh, snad nespadnu!“ A Divišová se kácí na zem, oči v sloup. Jediná kovářka nepropadla panice, popadne u dveří kropenku se svěcenou vodou a již nebohou ženu kropí. Stříkla jednou, tělo se nehnulo. Stříkla podruhé, tělo se pohnulo. Stříkla potřetí a za pecí se ozve ten děsný hlas: „Tys mně dala! Již nikdy nepřijdu!“ Divišová vstává, je celá ještě v mrákotách, slzy jí tečou. Děkuje kovářce, že ji vysvobodila a že se již nikdy nebude muset proměňovat v můru.

Prameny a literatura

• Adolf Daněk, Rukopisná pozůstalost SOkA Strakonice

Další pověsti z této obce

• Silák Jákob - V nedalekých časech žilo v Oseku pár rodin Izraelitů v takzvané…
• Létající kamení - Nedaleko Oseka se rozkládá les zvaný Hájek a v něm je židovský…

• Kategorie:
  Démonologické
• Obec:
  Osek
• Okres:
  Strakonice
• Region:
  Strakonicko
• Kraj:
  Jihočeský