Vdovec Šimůnek se na stará kolena znovu oženil. Nová hospodyně se brzy v hospodářství otrkala a práce jí šla od ruky. S ženskými chodívala na dračky jako statní, jen bylo divné, že se nikomu nepodívala zpříma do očí. I její srostlé černé obočí cosi říkalo. Po čase si selky stěžovaly, že je v noci tlačí můra a nemohou spát. Jednou se stará výměnkářka spolu s Šimůnkovou vracely před půlnocí od přádla, a tu se mladá žena u statku Votavů vytáhla do okna, že se podívá, jestli hospodyně spí. Jako by v tom okně zamrzla, až jí stará výměnkářka zatahala za sukni, aby už šly dále. Tu se mladá hospodyně svalila bez ducha na zem. Vypukl poplach a marně ji vzbuzení spáči křísili. Už se nevzbudila. Vždyť byla můrou a kdo ji v její noční hodině vyruší, ten ji zabije.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.