U Strašic je v lese veliký plochý kámen. Před lety šel okolo soused Nípal. Byla noc, nebylo nic vidět. Zato slyšet. Od kamene se ozýval jakýsi zpěv, pak kvílení, chvílemi to znělo jako pláč. Chlap zastavil, opatrně rozhrnul křoví. Před ním byla divná scéna. Okolo kamene vířilo několik žen v bílém rouchu, dlouhé vlasy až na zem. Na kameni seděla jedna, snad jejich královna. Nípal po čtyřech vycouval a utíkal až do vsi. Tam hned zapadl do místní kovárny, kde bývali chlapi pospolu. A hned jim všechno vyklopil. Kroutili hlavami a nevěřili. Tu se ozval sám kovář: „Počkejte, třeba má soused pravdu, vždyť dnes je filipojakubská noc! To byly jistě čarodějnice a Nípal měl štěstí, že se dostal domů živ.“. Kovář byl totiž široko daleko znám jako nebojsa. A tak počkali na další čarovnou noc, noc svatojánskou. Došli ke kameni a v houští ukryti čekali. O půlnoci se čarodějnice slétly a počaly zpívat. Najednou přestaly, jakoby uťal a jedna z nich skočila do křoví a vytáhla oba zvědavce do měsíčního světla. Za vlasy je jako pírko donesla až k podivnému kameni, který teď vypadal jako starodávný obětní stůl. Potom se baby chytily za ruce a kolem nešťastníků v kole tančily a divě skuhraly. Ráno byla po sousedech sháňka, neboť se domů nevrátili. Pak si ve vsi vzpomněli na jejich dojednání a kurážnější chlapi šli za bílého dne ke kameni. A tam – hrůza hrůzoucí – leželi oba bez ducha i bez života.

Prameny a literatura

• Adolf Daněk, Rukopisná pozůstalost SokA Strakonice

Další pověsti z této obce

Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.

• Kategorie:
  Démonologické
• Obec:
  Strašice
• Okres:
  Strakonice
• Region:
  Strakonicko
• Kraj:
  Jihočeský