V Velké Turné žili dva manželé. Statek měli pěkný, žel jen jediného syna. I usmysleli si, že jej dají na kněze, aby nemusel zakoušet věčnou lopotu s hospodářstvím. Jenže syn by rád převzal statek, sedlačina se mu líbila a koně byli jeho největší láskou. Než nechtěl se protivit přání matčinu, a tak se nakonec podvolil. Avšak změnil se jinak veselý mládenec. Nyní chodil bledý a zasmušilý, všecka radost z něj vyprchala. Odejel nakonec do semináře v Budějovicích, ale své rodiče na statku nenavštěvoval. Když byl vysvěcen na kněze, stal se kaplanem nedaleko rodné vsi. Žil, ale jen ze dne na den a rodiče poznali pozdě svou chybu. I začali se také trápit, vždyť syn i když má snadný život, je nešťastný. Nakonec matka těžce onemocněla a vzkázala svému synu na faru o poslední rozloučení. Mladý velebný pán, aby neztrácel čas, nechal si osedlat koně a vyjel do noci. K matce však nedojel. Našli ho, jak leží u vsi pod křížkem a má zlomený vaz. Matka dlouho jej nepřežila. Od té doby se u křížku zjevovaly dvě postavy. Člověk v rochetě a před ním klečí osoba v šátku a spíná ruce. A dokud se u nich někdo nepomodlí Otčenáš, dotud budou jejich duše u křížku zakleté.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.