Ve mlýně zorkovickém přiměl starý mlynář svého jediného syna, aby si vzal hodnou a pracovitou dívku z blízkého Jinína. Jenže mladý mlynář se tím oženil proti své vůli a po smrti otce začal svůj majetek propíjet po hospodách. Nedal ani na prosby své mladé ženy. Ta, jednoho dne, když se dlouho nevracel domů, šla mu naproti i s malým synáčkem v náruči. Byla zimní noc, mrazivý vítr vnikal pod šaty. Došla na vršíček za vsí a přemožena žalem a únavou se posadila a usnula. Ráno ji našli sousedi zmrzlou i s dítětem. Lidé nazvali to místo „Na žalosti“ a postavili tu Boží muka. A studánka poblíž, prý vznikla ze slz, které tu nešťastná mlynářka vyplakala.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.