Je to již dávno, co páni nechali zrušit rybník Kaliště u Kocelovic. Zmizela stříbrná hladina, odstěhoval se zdejší vodník a místo zarostlo plevelem a křovím. Časem se tu usadila divná babizna. Lidé se jí báli, matky varovaly před ní své děti. Byla to prý zdejší vodnice, kterou pro její zlou povahu vodník od sebe zapudil a proměnil v hrozivou babiznu. Ta tu šířila strach stejně jako lnářský direktor. Ten týral poddané, stále je sledoval, na svém rychlém koni byl zde a za chvíli se objevil jinde a nikdo si před ním nebyl jistý. Tehdy projel direktor Kocelovicemi a namířil si to rovnou na Tchořovice. Když míjel vyschlý rybník, zastoupila mu kališťská baba cestu. Kůň se polekal a málem správce shodil na zem. Muž se rozlítil a udeřil babu bičem po hlavě. Tu vyletěla ta stará čarodějnice, za jezdce si sedla a zaťala mu spáry do hrdla. Kůň uháněl a zem barvila direktorova krev. Nakonec se jeho bezduché tělo zřítilo na zem a propadlo se beze stopy do hlubin. Baba i s koněm zmizela v povětří. Kdykoli se orá pole mezi Lnářemi a Kocelovicemi, objeví se v černé ornici rudý pás. A obilí je na tom místě řídké a slabé. Svědectví poslední jízdy bezcitného direktora.