V roce 1712 žila v Paračově slepá žena, která byla jednou ve snu poslána do Škovořetic. I nechala se tam dovést svojí dcerou. Po přenocování se šly ke zdejší milostné soše pomodlit, a tu jí začala z očí mlha spadávat. Když se ještě omyla v blízké zázračné studánce, mohla už jít domů sama. Z vděčnosti hned soše darovala svůj fěrtoch, ale po cestě toho začala litovat, neboť byla tuze chudobná. Jaké bylo její překvapení, když po návratu domů spatřila svbůj fěrtoch v truhle. Poté nový vyšila a odnesla jej pokorně Panně Marii do Škvořetic.