Jednou nesl podle starého zvyku sedlák Martin čtyři pecny chleba do březnického kláštera. Dvakrát za rok musel ze svých Pňovic odvést tuto daň. Cesta mu moc neubíhala a postranní myšlenky jej dovedly až do poříčské krčmy. Březnické pivo bylo dobré. Když propil dva bochníky, vydal se přece na další cestu. Láteřil na pátery, láteřil na hospodskou a nakonec, když zrovna míjel zdejší židovský hřbitov, vypadl mu jeden chléb z uzlíku. „Eh, co, ať se nažerou umrlé kavky židovské, jezovitům jeden bochník postačí!“ Dokončil své litanie a do chleba kopl. Vtom ucítil strašnou tíži, která ho tlačila k zemi a ze shora mu na hlavu zabubnoval příval kamení. Když vše utichlo, ozval se hlas: „Kdo se rouhá, se zlou se potáže!“ Ráno našli lidé u cesty podivnou hromadu černého kamení a pod ní mrtvého sedláka Říhu. A dva bochníky chleba. Na kraji Březnice od té doby stojí kříž, dnes litinový, který ten původní dřevěný po letech nahradil.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.