Jednou když chodil Pán Ježíš po zemi, všechny stromy se mu klaněly, jenom osika ne. Proto byla potrestána věčným neklidem. Proto se při každém vánku rozechvěje a jako onen Věčný Žid nikdy nedojde spočinutí. I vnuci a pravnuci onoho nepokojného stromu, kteří jsou rozptýleni po celém světě, stále se třesou a chvějí v srdci tichých hvozdů.