O půlnoci Štědrého večera ležela jedna babička již v posteli a tu slyší v polosnění hlas. Zvedla se a vidí, jak do kuchyně přilétl malý ohýnek a zastavil se u kamen. „Jak se ti daří, kmocháčku? Jak vidím, hovíš si v pohodlí, a kdybych za tebou sám nepřišel, snad bys mne ani nenavštívil?“ „Nemám žádný důvod, abych si chodila stěžovat,“ odpověděla z ohniště vyšlehlá jiskra. Naše hospodyně mne vždy pečlivě na noc ulije či aspoň zahrne popelem. Ale vždy mne požehná svatým křížem. „Se mnou je to jinak,“ stýskal si ohnivý návštěvník. „Mne si mladá ani nevšimne. Já to tam nevydržím. Jak se strhne příští vítr, zapálím.“ „To nedělej, brachu! Vždyť by hořelo i u nás. A přitom naše hospodyně je hodná a pobožná.“ „Nemohu si zkrátka pomoci, takový vztek mám, celý rok mne ani nikdo nepokřižoval,“ hudruje sousedčin oheň. „Když si teda nemůžeš pomoci, zapal jen až půjde vítr do polí,“ navrhoval domácí oheň. Divný návštěvník se po této rozmluvě ztratil. Zanedlouho na to vyhořel Vachtů statek, ale žádné jiné stavení už popelem nelehlo.

Prameny a literatura

  • b. i.

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Člověk a magie
  • Obec:
    Podolí I
  • Okres:
    Písek
  • Region:
    Písecko
  • Kraj:
    Jihočeský