Když panovalo čertovské počasí, chodívaly k Mariňákovům v Semicích lesní žínky. Opatrně vylezly po žebříku vikýřem na půdu a velice tichounce si hověly v seně. Jednou je spatřila babička a chtěla to hned vyprávět rodině. Avšak královna vil ji porosila o mlčení: „Povím vám milá stařenko, k čemu se hodí voda z rozpuštěných krup, které dnes z nebe spadly“ Tu její společnice počaly volat: „Lído-Brýdo, nepovídej, nač je krupná voda!“ Chvilku se žínky přely a náhle zmizely. Už se pak v Semicích neukázaly, ba ani na louce U Benešky netančily.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.