Na Zvíkovském Podhradí v jedné chalupě mořila můra jednu mladou dívku. Přicházela do její komůrky v noci v podobě bílé kočky. Drápy z ní strhávala peřinu a lehala jí na prsa, až ztrácela dech. Nakonec tam vůbec nechtěla spát, takže její bratr se rozhodl, že jí pomůže. Šli tedy spát spolu, avšak jakmile se se bratr ve spánku dotkl sestry, získávala můra moc i nad ním. Právně včas jim poradila zkušená bába ze vsi, aby si položili k nohám sekyru ostřím nahoru a pod polštář dali březové polínko. Kdo by první viděl můru přicházet, měl ji takto zaklít: „Můro moroucí, peklo horoucí, přijď si ráno pro oheň.“ A tak to také sourozenci udělali. A ráno už stála u plotu ženská ze sousedství a prosila o oheň. I dostala od hospodářů co proto a byl konečně klid.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.