Na Dubí hoře tulí se k sobě několik chalup. Z jedné z nich se vydal rolník Hruda se svým bratrem. Potřebovali pár kmínků z lesa k vyspravení stodůlky. Sotva zajeli pilou do bělostného kmene břízy, ozvalo se zavzdychnutí. Oba se ulekli, ale po tiché chvíli se dali opět do řezání. Když kmen padl, ozvalo se opět: „Ach!“ a před nimi stojí bílá postava s provazem v ruce. Bratři hledí jako vyjevení a nevěřícně naslouchají tichým slovům: „Děkuji vám, že jste mě vysvobodili. Jsem duch nešťastníka, který se před lety na této bříze oběsil a za trest jeho duše přešla do březového kmene!“ Ještě jim pokynula rukou a rozplynula se nad korunami stromů. Oba praštili pilou a nezastavili se až doma. Teprve tam se radostně objali, neboť vysvobodili zakletou lidskou duši.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.