Jednoho chudobného pískaře z Nových Kestřan navštívil divný pocestný. Malý a skrčený, huhňal o kousek chleba. Pískař chtěl žebráka již odbýt, ale pak si řekl, že neubude. Vždyť je zdráv a vydělá tolik, že rodina netrpí hlady. Druhý den vyrazil na řeku s loďkou jako obvykle. Našel si vhodné místo, loďku ukotvil a začal ze dna nabírat lopatou říční písek. Naloží jednu, potom druhou, ale třetí je nějak těžká, sotva ji z vody vytáhnul. A teď vidí – písek se leskne na slunci, jako by to bylo kočičí zlato. I hodil tu divnou hromádku písku stranou, že bude dále pracovat. Ale cosi mu nedá. Přistane u břehu, žlutý písek zaváže do šátku a míří si to přímo do města. Tam u zlatníka rozbalil svůj šátek a nevěří svým uším, když zlatník volá: „To je zlato. Čisté zlato!“ A vysázel mu za zlatý písek pěknou řádku peněz. Šťastně uháněl pískař domů, bída je pryč. A komu poděkoval? Vždyť ten prosebníček s mokrým šosem byl sám otavský vodník, který se pískaři bohatě odměnil za jeho dobrosrdečnost.

Prameny a literatura

• Adolf Daněk, Rukopisná pozůstalost SOkA Strakonice

Další pověsti z této obce

Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.

• Kategorie:
  Poklady
• Obec:
  Nové Kestřany
• Okres:
  Písek
• Region:
  Písecko
• Kraj:
  Jihočeský