Vzdutá hladina řeky Otavy před Zvíkovem skryla také starodávný mlýn Smetiprach. Je tomu již dávno, co zde žil chudý uhlíř. Kácel stromy, stavěl milíře, dřevěné uhlí prodával po okolí. Jednou musel jít nutně do města Písku, ale, ouha, měl milíře zapálené a nikde nikdo, kdo by ho zastoupil. V rozrušení zvolal: „Ech, kdyby mě to mohl sám čert pohlídat!“ Tu, kde se vzal, tu se vzal, stál před uhlířem černý chlapík, vlasy smolné, oči pichlavé. Přikulhal blíže a nabídl se, že milíře pohlídá. Uhlíř se spokojil a šel za svým. Když se vrátil, uviděl dílo zkázy. Místo dřevěného uhlí, zbylo na zemi jen smetí a prach. Čert milíře úplně spálil. Uhlíř se rozzlobil a začal nešikovného čerta třískat. Čert bědoval a prosil a nakonec uhlíři slíbil, že promění všechno to smetí a prach v ryzí zlato. Tak se také stalo. Uhlíř si pak postavil v těch místech mlýn a nazval jej Smetiprach.

Prameny a literatura

• b. i.

Další pověsti z této obce

Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.

• Kategorie:
  Jak co vzniklo
• Obec:
  Smetiprach, zatopený mlýn u Jistce
• Okres:
  Písek
• Region:
  Písecko
• Kraj:
  Jihočeský