Na Vltavě u Lipovska sedával hastrman. V zimě se chodil hřát do blízké převozníkovy chaloupky. V létě seděli pospolu venku pod stromem. Jednou přišel hastrman k převozníkovi a povídá: „Budu se stěhovat do červenských proudů, mají se tam převážet obchodníci s prasaty a na jednoho z nich mám zálusk.“ Potom odešel. Druhého dne vidí převozníkova rodina, jak břehem táhnou jacísi otrhánci s uzlíčky na zádech a hastrman s nimi. Poodešel k chaloupce a se všemi se loučil a přitom podává převozníkovi rozbitou ošatku plnou kamínků. „Toho si važte,“ povídá a zmizel jako voda v písku. Všichni si ošatku zklamaně prohlížejí a nakonec převozníkova žena vyhodila kamení ven a ošatku dala ke kamnům. Náhle jejich malá dcera uviděla na podlaze jakýsi třpyt. Byl to jeden z těch kamenů. „To je jistě drahý kámen,“ diví se převozník a lituje své hlouposti. Vzal ten kousek a odnesl ho do města, kde za něj dostal pět set stříbrných. Hledali ostatní drahokamy, ale řeka si je vzala zpět.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.