V Zátaví se vyskytovalo neviditelné strašidlo. Nebylo prý vidět, zato slyšet až až. Ve dne nic, zato v noci se ozývalo vzdychání a hekání a hned na jednom místě a hned na druhém. „Ach, kam ho dám? Ach, kam ho dám?“ Neradi chodili lidé těmi místy a když, tak jen co museli. Každý rozumný člověk se zdaleka vyhnul. Jednou tudy šel švec, co dobře prodal. A dobře nakoupil v jedné písecké hospodě. Strašidlo sem, strašidlo tam, vykračoval si zeširoka a zvesela. A jak tak jde, ozvala se známá strašidelná litanie: „Ach, kam ho dám! Ach, kam ho dám?“ A to švícko odseklo: „Kdes ho vzal, tam ho dej!“ A co se nestalo! Strašidlo začalo ševci dojatě děkovat: „Zaplať tě to Pánbu na stotisíckrát! Dyť na tohle jsem tak dlouho čekal!“ Ten hejkal byla totiž duše jednoho chytráka, který, když byl ještě živ, přenášel sousedům mezníky u jejich polí, aby si svá zvětšil. Za trest musel po smrti běhat s kamenem nocí a bědovat: „Ach, kam ho dám.“ A tak duchapřítomný švec osvobodil Zátaví od hejkala a v noci bylo slyšet zase jen řeku i zpěv slavíka z háje.

Prameny a literatura

• Tomáš Staněk, Dva sešity povídaček, rukopis 1940-60

Další pověsti z této obce

• Vlčí muzika - Za Zátavským mostem byla při řece Otavě stará vápenka. Jednou šel…

• Kategorie:
  Démonologické
• Obec:
  Zátaví, část města Písek
• Okres:
  Písek
• Region:
  Písecko
• Kraj:
  Jihočeský