V hlubokých bučinách Vráže je vrch zvaný Čertova hora. Pod ní stávala chýše, v níž přebýval čert s podivným jménem Kandavous. Většinu času trávil v podobě velikého černého kocoura. Byl obklopen společností koček, které se k němu na jeho zahvízdání sbíhaly jako ke svému veliteli. Za večerů se Kandavous měnil v čerta, vytáhl své pekelné skřipky, hrál a příšerně zpíval. Kočky k tomu divoce vřeštěly a tato vřava se nesla daleko do kraje. Mnohý pocestný vyděšen tou muzikou, raději to místo z dálky obešel. Jednou na noc jel kolem jeden rytíř, který se opozdil při honu. Viděl v dálce světélko a vzpomněl si na obávaného čerta. Chtěl ho pozlobit i s jeho návštěvnicemi, a tak se přikradl k okénku, volal Kandavousovo jméno a nakonec do světnice vystřelil. Pobídl koně a hnal se dál. Čert zůstal jako omráčen, kočky se rozprchly. Rozlícený satanáš se hnal za rytířem, ale kde jemu byl konec! Druhý den si rytíř svůj žert zopakoval. A zase ho Kandavous marně honil. Jenže do třetice… To už byl čert připraven. Milého rytíře předběhl na jeho zámek. Tam popadl do pazourů jeho ženu a mrtvou ji pohodil na zem. Vtom rytíř rozrazil dveře a vidí tu děsnou scénu. A Kandavous zaburácel: „Tady máš svou mzdu, abys věděl, že mne máš nechat na pokoji!“ To dopověděl a zmizel uprostřed dýmu. Marně rytíř jezdil jako šílený po lesích a hledal čertovu skrýš. Propadla se i s kočkami do světa pekelného.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.