Ve vsi Boješice žili kdysi dva věrní přátelé. Uměli se nejen podívat na dno džbánku, ale i vzít za poctivé dílo. Od sousedů lišili se svou hloubavostí. Často sedávali navečer na zápraží a povídali si o hvězdných světech. Jednou také přišla řeč na otázku, co bude po smrti. Nakonec se ustanovili na slibu, že kdo dříve zemře, přijde to tomu druhému povědět. A tak se i stalo. Po letech jeden z nich opustil tento svět a jeho přítel jej doprovodil ke hrobu. Třetí noc byl náhle probuzen ze sna: „Vstávej, příteli, neboj se a usedni ke stolu“ uslyšel nějaký známý hlas. „Kdo to“ polekaně zašeptal. „To jsem já, jdu splnit náš slib. Jen si k tomu pěkně sedni, abys ráno nemyslel, že se ti to jen zdálo“! Když si probuzený sedl, uslyšel přítelovu zprávu ze záhrobí: „Není to tak jak jsi říkával, ani tak, jak jsem myslel já. Ale o to tě prosím, aby již nikdo takový slib na sebe nebral, neboť Bůh přesahuje veškerou lidskou zkušenost“. A hned poté se rozplynul ve tmě.

Prameny a literatura

• Václav Dubec in Český lid R 22 str. 383

Další pověsti z této obce

Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.

• Kategorie:
  Člověk a osud
• Obec:
  Boješice, část města Mirovice
• Okres:
  Písek
• Region:
  Mirovicko
• Kraj:
  Jihočeský