Sedlák Martin Skála ze Štědronína se jednou vracel z masopustního veselí. Opustil žbonínskou hospodu kolem půlnoci a šněroval si to kolem staré myslivny. V tom zahlédl mezi stromy divné světlo. Utěšoval se, že je to nějaký pocestný, který si na ohníčku něco dobrého připravuje. Když přišel blíž, nikde nikdo. Vtom se začal oheň kolem něj vinout až dostal podobu ohnivého sudu. Martin začal utíkat dolů ke Zvíkovu, ale sud se se hřmotem kutálel za ním. Když přiběhl štvanec na rozcestí k domovu, zcela zchvácen upadl a zůstal ležet. Ohmatával si všechny kosti a zjistil, že má na mnha místech propálený kabát. Sud se opodál zastavil, uhasínal, až nastala zase tma. V ní se začala rozléhat čarovná hudba. Poté se objevil na cestě starodávný průvod. Vpředu šel jakýsi princ s princeznou a za nimi následovali rytíři v brněních, dámy v atlasu a hedvábí. Poté utvořil celý dvůr kolem mladého páru kruh a ti počali při té hudbě tančit. Když všechno skončilo, začali lidé postupně mizet v sudu. Ozvala se dunivá rána, takže sedlák Skála zase upadl na zem. Sud v plamenech se rozletěl přes údolí a zmizel v lesnaté stráni. Zrovna troubili z hradní vížky hodinu po půlnoci. Když se Martin dopotácel domů, vypadal k nepoznání, jako by náhle zestárnul o mnoho let. Do míst V Úvozech se pak už nikdo neodvážil zajít.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.