Žila byla ve Varvažově jedna moc pobožná vdova. Žádnou mši nevynechala, na pouti chodila, farářovi ruce líbala. Jednou v zimě se probudila a vídí, že v nedalekém kostele svítí okna. Rychle se oblékla, bála se že zaspala. Sotva vyšla na zápraží vyskočil na ní cizí pes, zuřivě štěkal a žalostně kňučel. Marně mu domlouvala i přikazovala, pes jí nepustil dále. Nakonec se na něj rozkřikla: „Táhni ke všem čertům, ještě kvůli tobě přijdu pozdě.“ V tom bijí hodiny půlnoc. Celá se vylekala a nevěděla co si počít. Proto zabouchala na sousedy a vše jim pověděla. Hospodář hned věděl: „Ten pes, to byla zakletá duše. On vás prosil o vysvobození a tím, že jste promluvila, všecko je zmařeno!“