Do mlýna v Krsicích chodíval rád vodník. Byl s mlynářem kamarád, a tak spolu fajfku kouřili, v karty hráli, i pivo si dali. Vodník nosil rybáři darem ryby a ten je pak prodával na trhu. Občas, při hrozbě velké vody, varoval včas mlynářské, no a když bylo vody málo, naháněl ji na mlýnské kolo. Do mlýna chodíval jeden krajánek, veselá kopa. Ale vodníka rád neměl. Když jednou poslouchal, jak mlynářka nadává na zamáčenou podlahu, poradil jí, jak by se mohla vodníka zbavit. Vodníci se prý bojí koček, tak ať si nějakou opatří. Mlynářka nemeškala a ze vsi si přinesla černou kočku. Zavřela ji do truhly v sednici a čekala na večer. A už je tu vodník! Mlynář byl zrovna na pochůzkách, a tak se zelený mužík rozhodl, že na něj počká. Sedl si ke kamnům a pekl si na nich ryby k večeři. Mlynářka tiše otevřela truhlu a kočka vyskočila ven. A hned se žene za vůní ryb. Když skočila vodníkovi na záda, ten se polekal a byl pryč. Jenže mlynářka se neradovala dlouho. V noci se strhla velká voda a mlýn vzala. Když se dozvěděl mlynář, co je toho příčinou, mlynářku vyhnal. Ale co naplat, vodník byl pryč a s ním všechno štěstí. A smůla se nastěhovala i do nově postaveného mlýna. Nový mlynář přišel časem na mizinu a celý život musel vandrovat světem.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.