Mezi Varvažovem a Smetanovou Lhotou stojí u říčky Skalice starý mlýn. Co pověstí se o něm navyprávělo. Poslechněme si tuto. Nade mlýnem bydlela svého času vodnická rodina, dětí měli jako mřenek. Zato v mlýně hospodařili dva lakomci. Mlynář ubíral chudým mlečům mouku a mlynářka jakbysmet a tou kradenou moukou pak krmili své krávy. Proto dojily samou smetanu! Jednou při té zlodějině pantáta Kukačka spadl ze schodů a srazil si vaz. Mlynářka zůstala sama, a tak přitáhla do mlýna všech dvanáct mokrých brachů, aby jí v tom hamounění pomáhali. Dlouho mleči tyto zlořády trpěli, až jeden z nich se rozhodl, že tomu učiní přítrž. Nechal se do mlýna najmout za kočího a v krátké době všechny nekalosti prohlédl. Když přišel čas odplaty, vykradl se v noci ven, právě když vodníci i vodníčata seděli kolem stolu a pochutnávali si na pečených rybách. Kamna jen sálala, jak byla smolnými poleny naložena. Ve vsi Honza, řečený Bulka, zburcoval dvanáct chlapů a šli. Čtyři pak se zapřeli o dveře do sednice, další čtyři košem od vozu zandali okenice a poslední čtyři vylezli na komín a ucpali jej čerstvými drny. Netrvalo dlouho a zlodějská zelená čeládka se udusila. Honza si pak vzal mlynářku, hlavu jí napravil a dával každému, co mu patřilo. Lidé ho měli rádi, sjížděli se s mletím až z daleka, a tak se všem na mlýně poctivě a dobře vedlo.