Jedna děvečka z Něžovic stále zůstávala na ocet. Nakonec z trucu pravila, že si klidně vezme i vodníka. Ten místní se to nějak dozvěděl a začal za ní chodit v lidské podobě. To děvče netušilo, jakého má nápadníka. Jednou za ní přišel k muzice v zeleném fráčku, z něhož voda kapala. Všichni to viděli, jen láskou zaslepená ne. Druhý den jí otevřeli sousedé oči, že jí pod okénko chodívá vodník. Velice se ulekla a chtěla se ho zbavit. Ale nikdo si s tím nevěděl rady. Až jedna zkušená bába děvečce poradila, aby si natrhala kapradí a nevěsil. Hned pověsila kytici do okna a hastrman musel zůstat na dvorku. Posadil se na zápraží a celou noc bědoval: „To nešťastný kapradlí vyhnalo mne od milý. Ten nešťastnej nevěsil za dveře mne pověsil!“ Ráno zmizel a už se neukázal.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.