Tam, co je dnes u Srlína jezírko, stával starý mlýn, v kterém se vše dařilo. Jenže lakotné mlynářce to nestačilo a svou čeleď držela zkrátka. Natož aby obdarovala nějakého pocestného! Jednou se ve mlýně objevil žebrák a tuze prosil o skývu chleba. A byl oheň na střeše! Marně se ubožák dovolával křesťanského milosrdenství. „To raději hodím kůrku svému psovi, než takové nuzotě“ křičela a všelijak se rouhala. Tu žebrák zvolal k nebesům: „Třikrát běda domu tomuto. Již ztratil všechno boží požehnání!“ A jakmile ta slova pronesl, vykročil pryč. Avšak za ním se náhle ozvalo dunění a rachocení a mlýn se propadl do hlubin. Jenom jezírko se na tom místě vytvořilo. A prý je bezedné.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.