Kníže pán ze Švarcenberka si nechal ve svých lesích postavit loveckou chatu zvanou Tyrolský dům. O ni se staral jeden hajný. Když tam kníže nepobýval, zašel si hajný občas na pivo do blízké vsi. Jednou se také vracel temnou podzimní nocí. Pro kuráž si přehodil pušku z jednoho ramena na druhé. Najednou se něco černá a funí v houští. Muž sundal pušku a vystřelil tím směrem. Když výstřel dozněl, nastalo peklo. Vichr zavířil spadaným listím a hajný ucítil na zádech obrovskou tíhu. Nějaký černý chlap mu hučel do uší: „Nes mě, nes, kde je les!“ Hajný se motal bučinou, do kmenů vrážel a pot se z něj jen lil. Až když se objevila paseka u Tyrolského domu, duch náhle zmizel. Od té doby se hajný snažil vracet za světla. A když si chlapi při práci v lese dělali legraci ze strašidel, vždycky varovně zvedl prst a vyprávěl o svém zážitku s duchem.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.