Kdysi dávno žil v jednom domě sedlák Stuil, co neustále tajně přenášel mezníky a tím se obohacoval na polnostech. Až mu to hamtání vlezlo na mozek a nakonec se oběsil. Jeho neposedný duch pak coural za nocí kolem Bělé, z černého obličeje blýskaly oči a z úst šlehaly plameny. Dokonce chodíval do Želnavy a zvoníkovi držel zvony, aby nemohl zvonit klekání. Takže se tam zvonilo již před soumrakem. Místní pan farář chtěl zlobivého ducha zapudit, avšak ten se nedal a zpochybňoval jeho svatost. Páterovi vyčítal, že ukradl kdysi vlastní matce vejce. Jenže Otec pravil: „Ano, ale peníze za prodej vajíčka jsem použil k nákupu papíru a inkoustu a s radostí pak napsal slovo Bůh!“ Hned nato duch zkrotl a byl vypovězen, aby sto let strašil v pustinách kolem Plechého.