Je tomu už dávno, co jeden kněz od svatého Tomáše, podlehl svodům hříšné lásky. Zamiloval se do půvabné návštěvnice kostela a choval se jako blázen. Dívka radši přestala na mše chodit a farář si sáh na život. Za trest musela jeho duše v nedalekém lese sloužit po tisíc let osamělé mše. Místo modliteb se však po celém okolí ozývaly zvuky kvílení a nářku. To každou noc děsilo bohabojné sedláky, ale nevěděli si s tím rady. Až jeden zkušený hajný od Frýdavy dokázal nešťastného ducha navštívit a zeptat se ho, co by vedlo k jeho vysvobození. Jenže mátoha kněze zabědovala: „Sto roků, které jsem takto odpykal, je pryč. A to jen proto, že jsem porušil mlčení a promluvil s živým člověkem.“ To hajného zarmoutilo a došel za frymburským farářem o radu. Ten hned nařídil, aby se všichni farníci za nešťastnou duši modlili. A skutečné, za pár dní nářek v lese utichl a duše nešťastníka došla pokoje.