Hudčický sedlák Štěpán měl pasáka. Byl to mladík trochu divoký, ale nebojácný. Ten pásával hospodářovy koně až pozdě do noci u Brodů, daleko za vsí. Jednou se v lese poblíž ozvalo zahýkání. Pasák rozverně odpověděl. Zahýkalo to podruhé i potřetí. A mládenec zase nedržel jazyk za zuby. A to se mu nevyplatilo. Ve větvích stromů zapraskalo a nastalo dopuštění. Věkovité stromy se ohýbaly až k zemi a země duněla. Hrůzná bouře! Pasák zapomněl strachy na koně a upaloval k domovu. Vběhl do stáje, kde měl přístěnek a zavřel dveře na závoru. Za chvíli cosi kolem stáje dupe, na zdi škrabe, do dveří se opírá a volá: „Pojď ven! Pojď se měřit!“ a zase: „Kdepak je, že tu není!“ Pasák se choulí v koutě, zuby mu cvakají, ale neotevřel. Ráno se nemohl sedlák dostat do stáje. Teprve když s kočím vysadili dveře, uviděli bledého pasáka zhrouceného na zemi. Teprve po notné chvíli jim pověděl, co se mu přihodilo. Šli potom společně k Brodům, ale koně byli pryč. To hejkal, který nezná žertů, vybral si svou daň.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.