Za války s Francouzem přišli také do Ráztel cizí vojáci. Byli přiděleni na stravu a lože do jednotlivých statků. V jednom z nich hospodařila stará selka. K ní se dostal francouzský voják hrubého chování. Hned se hnal do komory a zámky páčil, jako by chtěl celé hospodářství vyloupit. Rázná žena si šla postěžovat veliteli, který hned nařídil, že voják musí vše vrátit. Hned na druhou noc vypukl v tom hospodářství požár a do rána z něj zbyly jen doutnající trosky. Hospodyně tušila, kdo se jí tak hrozným způsobem pomstil, ale nebylo žádných důkazů. To už vojáci šikovali, že potáhnou dál. Sotva dorazili za ves, velitel kázal zastavit a vyhlásil: „Ten, kdo založil onen požár, nechť předstoupí, abych jej mohl odměnit!“ Tu vystoupil onen známý lupič a těšil se na peněžitou odměnu. Jenže, ouha! To jen velitel chytře zjistil, kdo tak nesmyslně přivedl obyčejné lidi do neštěstí. Vojenský soud byl rychlý a vojáka pověsili na hrušce, která stála za vsí na rozcestí. Tam také vesničané z útrpnosti mrtvého pohřbili a z té staré hrušky vyřezali mu kříž. Století střídalo století a kříž tam střídal kříž. Můžete ho tam vidět i dnes.