Kdysi se svářilo panství březnické s panstvím rožmitálským. Šlo o lesy na Třemšíně, kde se hranice v hlubokých hvozdech špatně určovaly. Jednou se sem dostavila smírčí komise, a tu se jí po chvíli bloudění ozvala kukačka, která seděla na mocné jedli. Zdálo se, že volá: „Pod potok, pod potok.“ A všichni se vydali směrem, kde zurčela voda. A onen potok byl pak určen za rozhraní lesů. Ne nadarmo se mu pak říkalo Hraniční.