Jednou měl jet příbramský forman Kubík do Milošova. Cesta přes nepomuckou myslivnu byla divoká, a tak jich mělo vyrazit povícero. Jenže povozník zaspal a musel se vydat na cestu sám. V polovině cesty mu náhle vstoupili do cesty tři muži v mysliveckých kamizolách. V ruce drželi flinty a poroučeli: „Pojedeš s námi!“ Nedalo se nic dělat a forman musel jet stále se zužující cestou až na mýtinu, kde byla složena těla zastřelených jelenů a srn. Z okolních houštin vyšli další zelení braši, naložili vše na vůz, až se prohýbal a hybaj! Tři pytláci jej doprovázeli tajnými cestami do města Rokycan. Tam vjeli zadem na jeden dvůr a upytlačenou zvěř vyložili. Formana pak zdržovali v jednom zájezdním hostinci až do půlnoci. Pak ho vyplatili, celých třicet zlatých to dělalo! Zároveň se musel zadušovat, že o své cestě nesmí do konce života ani muknout. Povozník Kubík se tak bál, že tuto příhodu vyprávěl potomkům až na sklonku svého života.