Asi hodinu cesty od starého hradu žil v usedlosti Závratná jeden sedlák a ten se vyznačoval ohromně silným hlasem. Když se modlil v kostele, padali dřevění andílci z oltáře, a když zahulákal v lese, přešla ze stromů havraní hnízda. Byl však takové dobrotisko, že vůbec nic netušil o svých nepřátelích. Mezi ně patřil rytíř z Rožmberka, který toho ukřičeného muže nesnášel tak, že ho nakonec dal vsadit na svém hradě do hladomorny. Tohle vězení bylo vysekáno do skály hluboko pod strážní věží. Tak tedy v tom vězení ležel sedlák na slámě tuze si nahlas stýskal. Jeho dunění už zase brnkalo rytířovi na nervy, a tak se odhodlal v nějakém rozmaru, že sedlákovi vrátí svobodu, když ten dokáže zakřičet tak, až ho uslyší jeho čeleď v Závratné. Sedlák se v lochu napřímil a zařval: „Vezte žito domů!“ Výkřik letěl daleko, daleko, přes Vltavu i lesy. Pacholci doma uslyšeli hlas svého pána a rychle provedli, co jim nařídil. Řvoun byl za své umění z hladomorny propuštěn. Ale zda potom lépe hlídal svoje ústa, o tom už se neví.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.