Když byl založen vyšebrodský klášter, boží slovo se šířilo do okolní divoké krajiny. V té měl dosavad své království čert. Modlitby, stavění křížků, hluk zvonů, to vše pekelníka mučilo, div mu rohy neodpadly z hlavy. Rozhodl se, že mnichy vyplaví a utopí jako krysy. Vzburcoval všechny své pomocníky, kteří měli zahradit tok Vltavy velkými kameny. Dali se do černého díla a nosili materiál až z dalekých vrcholků Šumavy. Čert zatím pozoroval práce z jednoho vysokého útesu a přikazoval svým pomocníkům, jak vést zhoubnou práci. Když viděl, že je třeba pomoci, občas vrhl do údolí ohromnou skálu. Pomalu se blížilo ráno, když tu k nim dolehl hlas kohouta. Čert se jen ušklíbl a povídá: „Černý kohout? To nic nevadí.“ Po chvíli se ozval další kohout. Ale ani ten neměl správnou moc. Čert vykřikl: „Rudý kohout, mrtvý kohout“ a stavělo se dále. To už se ukazovaly červánky a přehrada byla skoro hotova. Tu se ozvalo opět kokrhání. Tu čert zaskřípal zuby: „Bílý kohout, musím pryč!“ a odletěl i s hejnem čertisek přes lesy pryč. Druhý den přišla velká voda a protrhla nehotovou stěnu. Dodnes je zde vidět zbytky té čertovské stavby po obou březích řeky Vltavy. A na Čertově kazatelně zůstaly po černém staviteli otisky nohou.

Prameny a literatura

• Hans Watzlik, Böhmerwaldsagen, str. 111 1921

Další pověsti z této obce

Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.

• Kategorie:
  Historická a místní
• Obec:
  Loučovice
• Okres:
  Č. Krumlov
• Region:
  Vyšebrodsko
• Kraj:
  Jihočeský