Jedna babička chodila prát prádlo do místního rybníčka. Vždy se tam k ní připojila neznámá mlčenlivá ženská a s praním jí pomáhala. Babička poznala, že je to divá žena, a tak navštívila kněze, aby jí poradil, co s tím. Dostala na zpáteční cestu pěkné zaříkadlo. Když zase viděla přicházet tu divoženku, začala volat: ,,Hory, doly hoří!“ Divá žena, když to uslyšela, začala naříkat: ,,Ach, můj muž taky shoří!“, a utekla do lesa. V noci se však začala za babičkou dobývat do komůrky. Ta však byla připravena a předem všechny nádoby převrátila hrdlem dolů. Jen na svícen zapomněla. A to již divoženka volala: ,,Když nikdo nechce otevřít, aspoň ty, svícne, mi pojď otevřít!“ Po těch slovech se začal svícen pohybovat ke dveřím. Ještě že po něm babička stačila hodit smotanou spodničkou a svícen převrhla. Z venku se hned ozvalo: ,,Dobře ses potázala, že jsi ten svícen porazila!“ Od té doby byl od divoženky pokoj.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.