Tejmlovská kovářka často čarovala. Mistrovy učedníky měnila pomocí ohlávkyv oblačné koně a proháněla se na nich povětřím často až do svítání. Ti pak byli kovářovi málo platní, utahaní a nevyspalí. Jednou v kovárně sloužil jeden chytrý mladík a ten se rozhodl, že tomu učiní přítrž. Nechal se tedy proměnit a letěl s babou kovářskou na čarodějnický rej. Kovářka koně zanechala v jedné osamělé hospodě v lesích a odebrala se k čarodějnickému ohni. O zakletého tovaryše se muselo postarat němé děvče. Když k ní kůň promluvil, aby mu sundala ohlávku, její dobré srdce nezaváhalo. Tu se před ní objevil pěkný mladík, takže stydlivě utekla. Tovaryš si na babu počíhal a pak jí rychle přehodil ohlávku přes hlavu. A teď musela zase kovářka ochutnat koňského života. Mladík ji proháněl až do kuropění, takže se nakonec celá splavená svalila doma na postel a spala jako mrtvá tři dny. Když se probudila, děkovala mladíkovi, že ji vysvobodil z těžkého údělu. Teď už mohla být jen obyčejnou kovářkou a svým tovaryšům hodnou mistrovou.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.