Pastýřovic dcera šla jednou s kamarádkou do lesa na chrastí. I připletla se jí náhle do cesty velká a šeredná žába. Již ji chtěla udeřit kamenem, když vtom jí kamarádka povídá: ,,Nech ji, aby to nebylo nějaké zlé znamení!“ Když se vrátily do vsi, vidí u rybníka sběh lidí. Na hrázi leží její bratříček jako utopený. Naštěstí se mu po nějaké době vrátila barva do tváří. A tu dívce letí hlavou: ,,Kdybych tu žábu kamenem uhodila, jistě by již byla bratříčkova dušička pod pokličkou. To musela být hastrmanka sama!“

Prameny a literatura

• Adolf Daněk, Rukopisná pozůstalost, Muzeum Středního Pootaví Strakonice

Další pověsti z této obce

• Bílý pes smrti - Jednou šla moje maminka domů. Když přišla k potůčku, objevil se tam…
• Kalhoty s čertem - Kdysi po Šumavě hauzíroval Mojšl, vimperský hadrník. Jednou se také…

• Kategorie:
  Démonologické
• Obec:
  Trhonín, část obce Svatá Maří
• Okres:
  Prachatice
• Region:
  Vimpersko
• Kraj:
  Jihočeský