Je tomu již přes jeden lidský věk, když můj prastrýc šel do Branišova. Byla jasná světlá noc a tak spozoroval na dvojici vzrostlých klenů dva černé kocoury. Sehnul se pro kamení a chtěl je zabít. Tu zvířata seskočila ze stromů a postavila se mu do cesty. Divné čáry jim koukaly z očí. Radši je obešel skrz les a ještě notnou dobu se otáčel, zda nejdou za ním.