Jednou šel stařeček Beznosků na havelské posvícení do chaloupky na Malém vrchu. Tu uviděl pod sebou ve svahu něco bílého. Mizelo to a znovu se zjevovalo. Pak se to ve tmě zformovalo do postavy, která na něj hrozila rukou. Děda měl však pro strach uděláno. Jde blíž, a ono to kramářova šimla. Mizela za vozem, pohazovala hlavou a tuze se snažila, aby vypadala jako řádné strašidlo. Kampak na Beznosku! Ten to pak dával k lepšímu po hospodách, takže napjaté ticho bylo vždy zakončeno bujarým smíchem.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.