V zimním čase navštívil známý čaroděj Žídek z Boubína blízkou Kubovu Huť. V tom zimním čase se v jedné chalupě šešly krajkářky a pilně si hleděly svého díla. Žídek vešel dovnitř a obdivoval bílé dílo, a to tak pilně, že krajky svýma rukama umazal. Ženy bědovaly, čaroděj sáhl do kapsy, že se z maléru vyplatí. Avšak peníze zapomněl doma. A tak se jal dobromyslně napravovat svá šibalství. Špinavý kousek odstřihl a všelijak cídil, jenže krajka byla stále černější. Proto radši jednu z krajkářek poslal, aby své zkažené dílo vyprala ve sněhu. Nakonec byl z krásných kraječek jen nevzhledný žmolek. ,,Zpropadená práce“ zahromoval naoko čaroděj a jal se vylepšovat poškozené nitě drátem a nití. A tu k úžasu všech mu od ruky odpadla široká a nadýchaná vločka z bělounkých nití. Když se všechny ženy nakonec upokojily, přičaroval zase do topeniště záplavu myší, že nebylo možné rozeznat, kdo ve světnici vlastně piští. Nakonec se Žídek vydováděl a na odchodnou všechny paličkovací válce napěchoval do hrnce, že uvaří něco pěkného. Náhle se ozval z venku hlas: ,,Hoří, hoří!“ Ženské zvědavě vyběhly, ale nikde nic. Když se vrátily, měly všechny na svých místech nové válce plné těch nejkrásnějších krajek. To už Žídek odcházel, provádět své žerty a kouzla jinam.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.