Kdysi se na Schoberově Dvoře usadila čarodějnice. Sedlák to poznal hned, jak mu přestávaly krávy dojit. Honem si pozval toho nejlepšího zaklínače až z Bavor. Ten vrazil do odpadové roury z chléva rozžhavenou tyč a cosi odtud z jekotem vyletělo. Zkušený muž kladl všem na srdce, že v příštích dnech nesměji nikomu nic půjčit ani dát. To že by čarodějnice nad dvorem opět získala moc. Jenže za pár dní si k hospodáři přišel vypůjčit jeho dávný kamarád a hned po tom bylo zle. Dobytek hynul a tak nezbylo, než pozvat opět známého čaroděje. Ten opět hledal před chlévem, až vykopal několik dlouhých bílých kořínků. Ty zabalil do papíru popsaného klikyháky a vše zamkl do malé truhličky. Tu zastrčil do nejtemnějšího kouta na půdě a klíč od ní zakopal v sadě pod velkou planou třešní. Ta truhla tam na půdě pořád straší a běda, kdyby ji někdo chtěl otevřít.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.