Tahle bude o krejčovském mistru ze Záblatí. Pracovali s ním také učedníci a jeden tovaryš. Avšak jednou se mu ztratily peníze. V zoufalství vzkázal pro mistra magie, věhlasného Žídka. Ten skutečně sestoupil ze svého boubínského sídla a dal krejčímu radu. Přijde k němu příštího dne na oběd, avšak musí panovat při tom hrobové ticho. Druhého dne v poledne vrazil čaroděj do světnice, šel přímo ke stolu, kde popadl nůž na krájení chleba a zarazil ho do sudu se zelím: ,, Tak, jako tento nůž zabořen je v zelí, tak také bude příští den pevně vězet ve zlodějovi.” Po těchto slovech Žídek zmizel. Hned poté se jeden z učňů odplížil pryč a v kuchyni se s pláčem svěřil paní mistrové, že ty peníze vrátí, aby jen nic nikomu neříkala. A tak se krejčímu navrátily peníze, učňovi přešly zlodějské choutky a Žídek byl po celém okolí veleben za svou magii.