Žili byli v jedné vsi dva braši, Vít a Matěj. Ne nadarmo se jmenoval jejich domov Nuzín, neboť bídné zde bylo živobytí. Zato panská sýpka, kam lidé museli odvádět část své úrody, praskala ve švech. Jednou tak spolu seděli u jediného piva v hospodě u Zufčáků a do hlavy jim přišly různé myšlenky. A tak se uradili, že pánovi trochu uberou, aby se mu náhodou na sýpce neprobořily stropy. Jak řekli, tak v noci provedli. A protože jim to prošlo, udělali si z toho loupení časté potěšení. Něco spotřebovali sami, něco prodávali pod rukou místnímu židovi. Několik let si tak přilepšovali a vozili v kolci pytlíky zrní schované pod nasečenou travou. Jenže jak se pěkně říká: ,, Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.“ Jednou se jim pytlík se zrním natrhl, pšenka se sypala a udělala cestičku mezi špýcharem a Matějovou chalupou. A tak se na to přišlo. Páni, toť se ví, hned vyslali dráby a přísný trest oba poberty neminul. Matěj byl vyhnán ze vsi a Vít se pro hanbu musel odstěhovat až někam do lesů u Svatomáří.

Prameny a literatura

• Alois Hůlka in Naše noviny 1984

Další pověsti z této obce

Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.

• Kategorie:
  Historická a místní
• Obec:
  Nuzín, část městyse Čestice
• Okres:
  Strakonice
• Region:
  Volyňsko
• Kraj:
  Jihočeský