U Havlánů ve Lhotě žila jedna podruhyně. Pracovitá a skromná i šetrná. Po čase si naspořila na pěknou strakatou kozu. Jenže, ouha! Jednou jde s trávou do chlívku, a koza nikde. To bylo pláče. Naštěstí šli kolem dva krajánkové, kteří se jí rozhodli pomoci. Vydali se večer do Strašína na hřbitov. Chtěli tam ukrást nějakou lebku, která podle pověry mohla jim říci, kdo kozu ukradl. Když zvonila z kostela půlnoc, uviděli běžet ke hřbitovu černého psa, ohnivý jazyk mu visel až na zem. I vzali nohy na ramena a ten, který se více opozdil, ještě k tomu spadl v té tmě do jány s vápnem. Když se vyškrábal ven, začal na svého druha volat: ,,Počkej, počkej!“ Ten se ohlédl a viděl za sebou bílou postavu. Začal zoufale křičet: ,,Duch, duch!“ Nu a ten zabílený si pomyslel, že je nějaký duch honí, a tak uháněl, div duši nevypustil. Když přiběhli do vsi, vrazili do prvního domu, kovárny. Kovář viděl nějakého zoufalce, za kterým se drala dovnitř bílá postava. Nelenil, vyskočil z okna a utekl do polí. A co podruhyně? Té se ti dva radši neukázali a rovnou si to namířili dál do světa.

Prameny a literatura

  • Pozůstalost Adolfa Daňka, SOkA Strakonice

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Škádlivky
  • Obec:
    Lhota pod Kůstrým, část obce Nová Ves
  • Okres:
    Strakonice
  • Region:
    Volyňsko
  • Kraj:
    Jihočeský