Jedna podruhyně plela poblíž potoka len. Měla hezkého chlapečka, rok a půl starého, kterého posadila poblíž do stínu. Zabrala se do práce, když vtom slyší pláč a křik. Běží po hlase a místo svého dítěte vidí malou šeredu s velikou hlavou a rybími vousy. Hledala synáčka po březích i ve vodě, avšak hastrmanka jej jistě odnesla a nechala zde své hastrmáně. Z nezbytí se nešťastná žena ujala divného tvora, avšak scházela postupně na duši i na těle. Nakonec se utrápila. Když ji pochovali, rokovali ve vsi, co s šeredným dítětem. Tu šla okolo stará žebračka, která hned poznala podstrčené hastrmáně. Poradila jim, aby jej okamžitě hodili do vody. Sotva se děcko dotklo hladiny, zavýsklo a ztratilo se pod břehem. Chlapec nebožky se však neobjevil. Snad proto, že již jeho matička nežila.