V řece Blanici se často koupávaly hastrmanky. Jednou si je místní mládenci vyčíhali a tu nejpěknější chytili. Její družky za ní smutně volaly: „Sestřičko, všechno můžeš povědět, jen neříkej, k čemu je voda uoporová!“ Jak vstoupila do statku Kubíků, ozval se v povětří divný pláč. Hastmanka povídá domácím: „Se mnou jde do vašeho domu štěstí, jen musíte vždy po vaření všechen popel z ohniště odmést. Jinak bude všemu konec. Jednou o žních měli U Kubíků pilno a zapomněli ohniště vyčistit. Tu se ozval nářek, ale nikoho neviděli. Když se sháněli po hastrmance, byla pryč. A s ní odešlo z domu i štěstí.