V Netolicích krupařil vysloužilý četník Baštýř. Ten jednou přišel na vandru do jednoho statku. Žil tam ovdovělý sedlák a čeledín. Všichni se Baštýřovi zdáli nějak bledí a zamlklí. Dali mu večeři a ustlali ve stodole. Náš vandrovník hned usnul. Najednou vrzly vrata a on se probudil. Byla jasná měsíční noc. A nad ním stojí selka ve svátečním. Po chvíli se vznesla, až skončila na perně a odtud začala házet na mlat otýpky slámy, dokud jej nezaházela celou hromadou. Bývalý četník byl strachy bez sebe, ale pohnout se neodvážil. Pak přízrak sešel k němu a otýpky létaly zase zpět. Když byla žena hotova, obešla ležícího Baštýře a zavřela za sebou vrata od stodoly. Muž do rána nespal, ani k snídani nešel a zastavil se až v první hospodě. Tam mu řekli, že je to bývalá hospodyně, která zemřela při porodu a nemůže se rozloučit se svým statkem. Žel, všichni ji tam vidí, jen její manžel ne.