Když chodili Ježíš se svatým Petrem po naší krajině, neminuli Mášlů mlýn. Svatý Petr šel jako vždy předem a vzal na sebe podobu otrhaného a hladového poutníka. Zaklepal u mlynářů a poprosil o kousek chleba. Pantáta však žebráka vyhnal s prázdnou. Tu se světec zachmuřil a pravil: ,,Pro tvé tvrdé srdce ani to mlýnské kolo tu už nevydrží a uteče z mlýna!“ Mlynář se jen zasmál a mávl rukou. Sotva cizinec zmizel, kolo utichlo. Pan otec se lekl a utíkal se přesvědčit. Opravdu, zahlédl mlýnské kolo jak se rychle kutálí loukou. Zoufalý otec bežel za poutníkem a sotva ho dohnal, klekl před ním a prosil za odpuštění. Svatý Petr udělal znamení a kolo se zastavilo a poslušně se vrátilo do mlýna. Od té doby velice pečovali o každého příchozího, ať to byl pán či kmán.