Direktor z Červeného Dvora, jak se kdysi říkalo Petrovu dvoru, vracel se jednou domů z cest. Za Libějovicemi potkal svého známého souseda. Jmenoval se Haduš a prosil o svezení. Jeli tedy spolu v kočáře, rozprávěli a v jedné formanské hospodě pozval správce svého souseda na večeři, ba i nocleh mu nabídl. Ten nechtěl, a tak se smluvili na oběd u direktora na příští den. Když to nazítří vyprávěl direktor své ženě, tuze se podivila, neboť Haduš byl již tři dny mrtev.